REVENGE, PROFANATICA, MISÞYRMING, ULTRA SILVAM
Opovržení svátostí, zadušení lidství
Kanaďané REVENGE reprezentují asi ten nejtvrdší kalibr zničující hudby. Jejich muzika je pro otrlé a ještě otrlejší. Vedle Blasphemy a Teitanblood z nejznámějších a nejzběsilejších war black/death mlátiček je hodně monotónní a objektivně vzato i dost primitivní a nemá daleko k porouchanému bucharu, který bez ustání drtí i ty poslední už dávno na padrť rozšmelcované zbytky. A takto vypadají i jejich koncerty. Revenge téměř nezastaví a sázejí do davu jeden palcát za druhým. Hrnou to své přímočaré násilí, co vás nutí někomu vedle vás rozdrtit lebku. Jenže v jednoduchosti se skrývá síla, a když hrajete tak agresivně jako Kanaďané, platí to dvounásob, neb se tu bavíme o barbarské síle několika megatun!
Loni se v Praze REVENGE po osmi letech ukázali po boku Mgla, fanoušci urputné drtivosti však s jejich novou deskou „Strike.Smother.Dehumanize“ budou mít další šanci načerpat nekompromisně surovou animalitu už v lednu.
O primordiální síle můžeme mluvit i ve spojitosti jedné z prvních amerických blackovek. Nesvatou trojici PROFANATICA r. 1990 zakládal zpívající bubeník Paul Ledney s dalšími dvěma kumpány, kdy téhož času všichni ještě znesvěcovali jméno páně v ponurých Incantation. Stejně jako Revenge, ani PROFANATICA pro své konání nevyhledávají nabklýskanou produkci a snaží do zvuku všechen ten hnus, co jim z nástrojů leze, nacpat přirozeně. Bez přikrášlení, bez balamucení, jak jsou skvělými muzikanty. Už tři desetiletí tu jde hlavně o rouhaní, temná zaklínání a zběsilé ejakulování na vše božské. Pokud přistoupíte na pravidla hry, musí vás tenhle hudební primitivizmus povznést až do… No prostě, naživo jsou PROFANATICA naprosto geniální a jejich koncerty mají neuvěřitelné koule. A nová pekelná palba, desetiskladbový komplet “Rotting Incarnation of God”, je toho smrdutým příkladem. Nějaká hudba prostě měla zůstat pod zemí.
MISÞYRMING jsou se Svartidauði určitě nejvýraznějšími představiteli islandského black metalu. V tomto subžánru chaotičnost vítězí nad melodičností a zuřivost nad kultivovaností. Disharmonie, podivné kytarové linky, chladný a zlý zvuk, patřičně nenávistný vokál a technická bravura. MISÞYRMING do Prahy v této vybrané společnosti ještě jednou přivezou album „Algleymi“ (vyšlo u elitního bm labelu Norma Evangelium Diaboli) a opět potvrdí pověst silné energické live kapely.
U švédských blackmetalistů z Malmö se dá vzpomenout na Watain, Taake či Nifelheim, ale neznamená to, že byste si je s nimi spletli. Ačkoli jsou ULTRA SILVAM věrni melodické podobě švédského blacku s patrnou příměsí poctivého metalu, jejich zvuk není uhlazený, ale poctivě syrový. Jejich loňský debut ”The Spearwound Salvation” je deskou hodnou zapamatování, takže neznáte-li, víte, co máte právě udělat…
